Vodově zelená – je autobiografická kniha, psaná formou deníku, v němž se střídají vzpomínky s deníkovými záznamy z let 1981–84. Marisa Madierová se narodila v italské rodině žijící ve Rijece, v poválečných letech zažila vystěhování z Titovy Jugoslávie, život v utečeneckém táboře v Terstu, léta v internátní řádové škole, problémy vystěhovalců v novém prostředí. Vzpomínáním na rodinu a líčením spletitých osudů četných příbuzných se určitým způsobem vyrovnává se svými zážitky a vztahy, zároveň podává velmi konkrétní obraz doby. Není to však klasicky memoárová kniha, nýbrž drobné črty, v nichž i velká dramata jsou vylíčena jen jakoby okrajově, náznakem, několika slovy. Do vzpomínek se prolíná přítomný život se svými radostmi i starostmi (Madierová už v té době bojovala s rakovinou, na niž o více než deset let později zemřela). Z textu psaného průzračně čistým, lehce plynoucím stylem vyznívá usmířený pohled na minulost i přítomnost, porozumění pro slabosti bližních, obdiv k jejich neokázalé statečnosti, poklidný pocit životního štěstí člověka, který umí žít daným okamžikem.